stoplusjednicka.c
Kraj, kde kamenný kruh stojí, patřil po celou zaznamenanou historii feudálním pánům: Byl úrodný a poskytoval dobrou zemědělskou půdu, stejně jako pastviny. Vztyčené megality vytvářely neodmyslitelnou a tajemnou kulisu, přičemž tradiční vysvětlení jejich existence se pojilo s obry. Již v raném středověku se jednalo o „turistickou atrakci“ a roku 1130 ji Henry z Huntingdonu popsal jako jeden ze čtyř divů Anglie. Ještě na počátku novověku zůstával původ kamenů naprostou záhadou, ačkoliv tehdejší učenci měli určité teorie. V roce 1620 vyslal Jakub I. několik z nich na průzkum a výsledkem jejich práce se stalo zjištění, že objekt dozajista vztyčili Římané.
Místo špinavé a zubožené
V polovině 18. století už se zkoumání místa začalo vzdáleně podobat dnešní archeologii a badatelé dokázali identifikovat typické znaky v podobě přístupové cesty a astronomické povahy stavby, ačkoliv ji připisovali keltským druidům. Okolo roku 1850 se zrodila archeologie jako skutečná věda a sir John Lubbock přišel s tvrzením, které platí dodnes – že kamenný kruh představuje dílo neznámé kultury doby bronzové (viz Tajemná kultura).
Jenže v polovině 19. století už bylo zjevné, že se památka nenávratně rozpadá. Kvůli měkkému podloží a vydatným dešťům se mnohé kameny povážlivě nakláněly a jiné silně erodovaly. Lokalitu ve velkém navštěvovali první moderní turisté a s úctou k historii si hlavu příliš nelámali. V nedaleké vesnici si mohl kdokoliv zapůjčit kladívko a uštípnout si kus kamene coby suvenýr… Odpadky z pikniků se válely všude okolo, a když ke Stonehenge zavítal generál a nadšený archeolog Augustus Pitt Rivers, poznamenal si: „Nikdy jsem to místo neviděl tak špinavé a zubožené, plné válejících se králičích kostí a křídových nápisů na kamenech. Monument národního významu by měl být hlídán a chráněn.“