stoplusjednicka.cz
Čiré sklo se poprvé podařilo vyrobit italským sklářům v 16. století. Centrem produkce se staly Benátky, proto se tomuto sklu začalo říkat benátské. Svými vlastnostmi se blížilo přírodnímu křišťálu, bylo ovšem měkké a příliš se nehodilo k broušení. Již na přelomu 16. a 17. století začaly po celé Evropě vznikat sklárny, které chtěly vytvořit obdobu benátského skla, ideálně s ještě lepšími parametry. Nejúspěšnější v tom byli čeští skláři, kterým se podařilo zhotovit průmyslový křišťál vhodný k broušení a rytí. Novinka získala označení český křišťál a zpočátku se z ní vyráběly hlavně knoflíky, korálky a lustrové ověsy. Broušení probíhalo ručně a bylo velmi namáhavé.
Teprve český rodák Daniel Swarovski přišel koncem 19. století se strojovým broušením, díky kterému získal světový věhlas. Výjimečných výsledků dosáhl Swarovski také experimentováním s množstvím oxidu olovnatého. Jeho sklo ho obsahovalo až 32 %, což zaručovalo maximální čirost a dokonalé optické vlastnosti.
Dalším faktorem ovlivňujícím vzhled a lesk křišťálů byla jejich povrchová úprava. Firma chtěla vyrobit křišťálové sklo, které umožňuje lámat světlo ve spektru duhy, proto začala zkoušet různé nátěry. Roku 1956 přišla s efektem Aurora borealis neboli AB (polární záře), na němž spolupracovala s věhlasným módním návrhářem Christianem Diorem. Sklu dodává duhový vzhled a dodnes patří k nejžádanějším povrchovým úpravám. Později firma představila ještě efekty Volcano, Aurum či Dorado a nadále pracuje na nových v duchu hesla zakladatele společnosti: „Dobré je stále třeba zlepšovat.“