stoplusjednicka.cz
Černým dírám se dřív přezdívalo „neviditelné hvězdy“. Uvažovalo se o nich již v 18. století v souvislosti s Newtonovou teorií gravitace a s naměřenou konečnou rychlostí šíření světla. Průlom v jejich chápání však nastal až s Einsteinovou teorií relativity. O pokroku na daném poli svědčí i fakt, že Nobelovu cenu za fyziku pro rok 2020 získali Roger Penrose, Reinhard Genzel a Andrea Ghezová právě za výzkum černých děr.
Spojení „černá díra“ má zajímavou historii. Za jednoho z jeho možných autorů se považuje americký fyzik Robert Dicke, který dané objekty přirovnal k „černé díře“ v Kalkatě, což byla neblaze proslulá vězeňská cela. Vžilo se pak tvrzení, že do černé díry lze pouze vstoupit, ale nikoliv se z ní dostat. Kdo další mohl stát u zrodu zmíněného termínu?
Jeho první doložené použití pochází z Texaského sympozia relativistické astrofyziky na konci roku 1963. Spojení „černá díra“ se připisuje Johnu Wheelerovi, který jej rozšířil ve vědecké komunitě, ale už před ním ho nejspíš použili jiní. Dřív se uplatňoval termín „zamrzlé hvězdy“, kterému ještě předcházelo sousloví „neviditelné či temné hvězdy“. Já osobně jsem se s „černou dírou“ poprvé setkal v tátově vyprávění. Pamatuju si také, že jsme s bráchou dokola hrávali jednu hru na téma vesmíru a snažili se v ní černé díře vyhnout. Později jsem po těchto tajemných objektech pátral v literatuře s vesmírnou tematikou.